Novojičínští Ritual mi tímhle dílkem dokázali to, čemu jsem už nevěřil – totiž že naše blacková scéna není ještě úplně v prdeli. Kromě Entrails mne totiž v tohle stylu už pěkně dlouho nic nezaujalo (poslední Sorath jsem neslyšel). Koneckonců i sami Ritual udělali po docela zdařilém demu In Nomine... nešťastný krok k ženským zpěvům a ne zrovna podařenému CD Ritus Orgy. Ale Ritual dostali rozum, zbavili se nepotřebného balastu a očesali sestavu na struny, škopky a klávesy šikovného náladotvorce Víta Grossmana. Nebudu tvrdit, že se Ritual nenechali inspirovat někým jiným, i já bych našel paralely, ačkoli se blacku příliš nevěnuji. Ale musím přiznat, že tímhle mne Rituálové docela dostali. Kvalitní, nápaditá a do konce dotažená tvorba, která má hlavu a patu, je dost technicky propracovaná a rychlá, má podle všeho i dobře napsané texty (které nemám a to mne mrzí) a v neposlední řadě má dobrý zvuk. Ostrá mrazivá atmosféra a jistá epičnost výrazu – to všechno jsou atributy, které jsou pro mne určující při hledání kvality v blackových hlubinách. A to vše mi nabídli Ritual svým novým dílem!!! Jsem opravdu velmi mile překvapen! Již obal, znázorňující do nekonečna plynoucí řeku, mne vtáhnul do atmosféry Panta Rhei. Opravdu v tvorbě Ritual nacházím tu osudovost hérakleitovké filosofie, ze které pochází i samotný název díla: Panta Rhei – vše plyne, nevstoupíš dvakráte do stejné řeky. Temné melodie kláves, Honzovy propracované kytarové pasáže, které nejsou ani tak o bezhlavém útěku, jako o propracovaných riffech a různých krkolomných melodiích, proplétajících se zhusta s klávesovými party Víta. Kvalitní bicí, které opět nepádí pouze bezhlavě vpřed, ale velmi dovedně dotvářejí rytmiku Ritual. Skvělá práce pánové, takhle se mi to líbí!!! Tohle je black podle mého gusta – pestrý, nápaditý a výborně zahraný. Bomba!!! Celkem si užijete třináct věcí. Tohle jistě osloví i leckterého technického fajnšmekra a myslím, že i deathmetalisti (jako já) si v tom najdou to své. Pro mne rozhodně velké překvapení...